Historie obvazování a hojení ran

 

Rány se vždy ošetřovaly dle možností a znalostí konkrétní doby. V historii byly nejčastěji dostupné prostředky rostlinného původu – listí, kůra stromů, lišejníky, bláto. V Egyptě se k zastavování krvácení používal med, pryskyřice. Proti množení bakterií se používala rtuť. K čištění ran se používala voda, kozí mléko, přikládaly se pijavice, pouštělo se žilou. Rány se kryly vlhkými plátěnými obvazy namočenými v kozím mléce a fixovaly se plátěnými obvazy napuštěnými pastou z ječné mouky nebo medu. Používalo se také přikládání čerstvého masa. Řecko vycházelo z poznatků předchozích generací. Řecký lékař Hippokrates se zasloužil o vytvoření nových pravidel při léčbě a ošetřování ran. K čištění se používala voda, ocet a víno.

 

Římský lékař Galén byl zastáncem názoru, že pokud se má rána zhojit, musí předtím zhnisat. Uměle vpravoval do ran cizí látky, které provokovaly tvorbu hnisu. Rána se traumatizovala žhavým železem a rozpáleným olejem.

 

Po pádu římské říše používali Arabové k léčbě ran terpentým, ještěrčí trus, holubí krev. Jako obvaz sloužila šalvěj, masti.

 

V období renesance se ustupuje od teorie Galéna, že každá rána musí hnisat. Naopak se razila teorie, že rána musí zůstat čistá. Používaly se čisté obvazy, bylinné masti, koupele v minerálních vodách.

 

V 19. století se začaly používat antiseptika (dusičnan stříbrný, antiseptický kryt vytvořený z bavlny napuštěné jodoformem).

 

Velké změny přinesla průmyslová revoluce. Vznikaly nové materiály – tyl, cupanina, bavlna, vlna. Zvýšilo se používání antiseptik (Semmelweisse, Louise Pasteur, Lister).

 

Další rozvoj byl během 1. světové války, která přinesla četná a rozsáhlá zranění nejen vojáků, ale i civilistů. Začal se používat gázový obvaz napuštěný parafinem. K lokálnímu ošetření se používaly masti, obklady.

 

V 70.letech se začaly vyrábět obvazy, které zajišťovaly vlhké prostředí při hojení ran.

 

80.léta přinesla alginátové přípravky, pěnová krytí, 90.léta krytí hydrogelové. Fyziologie rány již byla zkoumána na molekulární úrovni.

 

V současné době se používají obvazy různé konzistence a různého materiálu. Vyplývá to ze znalostí různého hojení ran. Mezi třídu nové generace patří pěnové a transparentní polyuretanové obvazy, pěnové silikonové obvazy, hydrogely, hydropolymerové obvazy, hydrokoloidní obvazy, xerogely, alginátové obvazy, obvazy s aktivním uhlím, obvazy ze síťových materiálů, biologické krytí.

 

Nové znalosti přinesly kvalitní rozvoj ošetřovatelství. Snížilo se množství infikovaných ran a tím i riziko rozvoje septických stavů, amputací a následků psychického a sociální dopadu na jedince.